Možný příchod života na Zemi
Život na Zemi mohly přinést komety
Někteří vědci již dříve vyslovili hypotézu, že život na Zemi přinesly z vesmíru komety. Nedávno provedené experimenty potvrdily, že organické látky v jádrech komet by srážku s naší planetou skutečně mohly přečkat a stát se základem biologické evoluce.
"Naše výsledky ukazují, že představa organických látek přicházejících z vesmíru nemůže být zavržena kvůli destruktivnímu vlivu nárazu," řekla Jennifer Blanková z Kalifornské univerzity v Berkley. Její tým prováděl pokusy zkoumající vliv nárazu velkou rychlostí na složité organické sloučeniny. Závěry zveřejnil na národní konferenci prestižní Americké chemické společnosti v San Diegu.
Pocházíme z hvězd?
Hypotézu tvrdící, že život nevznikl na Zemi, ale v koslmu, prosazoval již na počátku tohoto století švédský vědec Svante Arrhenius. V té době však takzvaná teorie panspermie většině ostatních vědců připadala absurdní. Ještě dlouho poté převládal názor, že kosmický prostor je pro organické látky krajně nepřátelský a cesta od neživé hmoty k živé od samého začátku probíhala v mořských mělčinách na naší planetě.
Jak ale rostly poznatky o vesmíru, hromadilo se stále více důkazů o tom, že myšllenka švédského vědce nebyla tak pošetilá, jak se tehdy zdála. Organické molekuly byly postupně prokázány v meteoritech, mračnech mezihvězdné hmoty a s největší pravděpodobností existují i na kometách. Některé z těchto látek jsou velmi složité a představují základní stavební kameny živé hmoty. V meteoritech bylo například nalezeno několik desítek aminokyselin, z nichž se skládají bílkoviny.
Oponenti hypotézy o kosmickém původu života však tvrdili, že i kdyby ve vesmíru vznikaly organické látky, nebo dokonce primitivní mikroorganismy, zničil by je žár při průchodu atmosférou Země. Podle nich proto zdejší život musí být místního původu. Právě tento argument se rozhodl prověřit tým Jennifer Blankové.
Jak přežít kosmickou havárii
Když pronikají zemskou atmosférou malá pevná tělesa, jkao například meteority, jsou třením rozžhavena tak, že je žár většinou dokonale sterilizuje. Naproti tomu velké komety z ledu nabízejí svým pasažérům určité šance na přežití srážky - přestože k ní dochází při závratné rychlosti 25 kilometrů za vteřinu.
Skupina vědců z Berkley se rozhodla podmínky takové srážky napodobit. Vystřelovali náboje velikosti konzervy na kovový cíl s kapkami vody smíchané s aminokyselinami a dalšími organickými látkami. V některých případech byla voda zmrzlá, což napodobovalo podmínky při srážce ještě lépe: komety jsou s trochou nadsázky často nazývány jako špinavé sněhové koule. Pokusy byly navrženy tak, aby simulovaly podmínky v raném stadiu vývoje Země, kdy k takovým srážkám docházelo velmi často.
Výsledky ukázaly, že organické látky mohly na naší Zemi skutečně přijít z vesmíru. Zejména na cíli ochlazeném pod bod mrazu přežívaly složité molekuly velmi dobře. A nejen to - právě energie nárazu roztavila led, zahřála organický roztok a molekuly polymerizovaly do ještě složitějších útvarů.
Obzvlášť příznivé výsledky vykázaly pokusy, kdy náboj na cíl dopadl pod úhlem menším než 25 stupňů. To sice není obvyklý scénář skutečné srážky Země s kometou, přesto i k takovým kolizím nepochybně docházelo.
Rozbuška evoluce
Z hlediska vzniku života možná rozhodly právě nárazy pod malými úhly. V takovém případě se led komety nevypařoval, ale částečně pouze měnil v kaluže vody, v nichž se koncentrovaly organické látky. V nich vznikaly ideální podmínky pro život. Nelze proto vyloučit, že právě srážky s kometami byly rozbuškou, která odstartovala biologickou evoluci na Zemi.
"Tento scénář srážky nabízí tři základní podmínky pro vznik života - tekutou vodu, organické látky a energii," tvrdí Jennifer Blanková.
Prověrka možností pro přežití organických látek je jen počátkem rozsáhlejší práce. Pro příští pokusy si tým z Berkley vyhlédl ještě složitější kometární cestovatele: spory bakterií. I ty mohly podle některých domněnek (včetně původní Arrheinovy hypotézy) vznikat ve vesmíru.
Někteří vědci namítají, že i kdyby se teorie panspermie potvrdila, tajemství vzniku života neřeší, ale jen odsouvá dál do vesmíru. Přesto by bylo její potvrzení mimořádně významným objevem. Mimo jiné by znamenalo, že život může být ve vesmíru mnohem rozšířenější než se připouští.
